Z lpění na starém paradigmatu vzešlo mnoho negativních názorů, ale mezi vůbec nejhorší patří, že „toho nejsem hoden“ a „to si nezasloužím“. Skutečnost je ale taková, že vesmír je naprosto neutrální. Nikoho a nic neposuzuje a nikdy nezkoumá, nakolik je člověk něčeho hoden či nakolik si to zaslouží. Vesmír nás bezpodmínečně miluje a dává nám vše, oč žádáme.

Pokud ale budeme věřit, že si něco nezasluhujeme, tak nám dá jen to, čím se toto přesvědčení potvrdí. Dostanete jen tolik, kolik si myslíte, že zasluhujete. Pokud chcete vědět, jaká jsou vaše přesvědčení, podívejte se, co vás v životě potkává. Je mezi tím přímá souvislost.

Proces zhmotňování může být rozložen do šesti jednotlivých kroků. První čtyři se odehrávají na mentální a emocionální úrovni, zbylé dva pak vycházejí z duchovního přístupu a jejich zvládnutí je nejobtížnější – jsou to nicméně ty nejdůležitější.

  1. Uvědomte si konkretní potřebu.
  2. Přesně a jasně zformulujte, co chcete.
  3. Představte si výsledek.
  4. Pociťte takové emoce, jako byste výsledek už měli.
  5. Předejte celý proces Duchu.
  6. Oprostěte se od veškerého lpění na výsledku.

1. krok: Uvědomte si konkrétní potřebu

Svou potřebu si uvědomíte buď jako následek vnitřního (interního) toužení po něčem, nebo jako důsledek nějaké vnější zprávy či události. Pokud jsme už uspokojili své základní potřeby jídla, přístřeší a bezpečí, tak zřejmě můžeme říct, že vnitřní příčiny v nás vyvolají spíše potřebu po cílech z úrovně záměrů transformačních či přesahujících člověka, zatímco vnější okolnosti vyvolávají potřebu po základních, materialistických cílech.

Relativní strádání

Reklama a všechny další formy marketingu jsou navrženy tak, aby vytvářely povědomí o základních potřebách: často takových, o nichž jsme ani nevěděli, že je máme. Dělají to pomocí pocitu relativního strádání. Bez ohledu na to, kolik „krámů“ už máte, ve vás marketingoví pracovníci vyvolávají pocit nedostatku na základě toho, že ostatní mají věci, které vy nemáte, nebo že mají nejnovější verzi nějakého produktu, a vy ne.

Pozorovatel

V tomto prvním kroku je důležité, abyste byli schopni sledovat, jak ve vás povědomí o této potřebě roste. K tomu je naprosto zásadní váš vnitřní pozorovatel. Pozorovatel je ta část vašeho Já, která vás sleduje z neutrálního, nekritického místa mimo vás. Je to něco víc než jen vaše sebeuvědomění; je to část vašeho vyššího Já ve smyslu JÁ JSEM. Jestliže uvážíme, kolik podnětů denně zasypává naše podvědomí (a tomu se lze jen těžko bránit), je nesmírně důležité, abychom si dokázali udržet odstup a sledovat své vlastní reakce. Je potřeba si umět všimnout, když nás něco zaujme. Smyslem ale není říct, že to je špatné, nebo své touhy jakkoliv kritizovat. Pokud chcete držet krok s módou a mít oblečení dle nejnovějších trendů nebo disponovat nejnovějšími technologickými hračkami, tak proč ne? Kdo říká, že byste si jako cíl neměli stanovit například získat drahý kožený kabát či nejnovější počítač?

Jaká úroveň záměru?

Je ale důležité udržovat si o svých touhách přehled a vědět, odkud přicházejí. Velmi užitečné je umět si roztřídit své touhy do tří úrovní záměrů zmíněných dříve. Jedná se o základní záměr – chcete vytvořit předmět materiální povahy? Nebo záměr vychází z touhy po vlastní proměně? Je to touha po smyslu, významu a uspokojení? Je to kombinace dvou, či dokonce všech tří záměrů? Tím nechci říct, že touha po čemkoli čistě materialistickém je špatná. Není nic špatného na tom chtít věci. Ale měli bychom si naprosto jasně uvědomit, že pokud náš záměr neodkazuje o jednu či dvě úrovně výš, tak toho pro nás moc neudělá. Materiální věci nevedou ke štěstí ani naplnění a samy o sobě nepřinášejí do našich životů mnoho smyslu. Pokud si to však uvědomujeme a nenamlouváme si, že nové auto je odpověď na nízkou sebeúctu nebo deprese, tak co je špatného na tom mít hezké auto? Proč by nám ho vesmír neměl chtít dát? Moje rada zní: jděte do toho, ale buďte obezřetní.

Vyhodnocení potřeb

Než přistoupíme ke druhému kroku, je tedy zásadní, abychom dokázali bez odsudků rozebrat své potřeby i touhy a zjistit, jestli jsou skutečné. Zhodnotit, jestli jsou důležité, nebo lehkovážné. Všimnout si, jestli pro nás budou mít smysl nebo hodnotu, či představují pouze pomíjivý rozmar. Nezáleží ale na tom, co z toho to je, dokud si to uvědomujete a nic si nenalháváte.

Ptejte se proč

Užitečné je klást si otázku „proč“? Proč to chci? Kam to povede? Co dobrého to vykoná? Jaký to bude mít přínos? Vyjasnit si odpověď na otázku „proč“ je důležité ještě z jednoho hlediska. Až do okamžiku, kdy celý proces uskutečnění předáme Duchu, stále ještě zapojujeme i své podvědomí. A musíme se ujistit, že nám negativní naprogramování v této části mysli celý záměr nezhatí. Ochranné mechanismy v podvědomí totiž pravděpodobně nezablokují žádnou vaši myšlenku, i kdyby naprosto odporovala tomu, co je jinak v podvědomí uložené, pokud pro ni poskytnete nějaké zdůvodnění či záminku. To je ten důvod, proč po vás všechny nástroje a postupy uskutečňování chtějí, abyste vždy uvedli důvod, proč vlastně chcete to, co chcete. Protože uskutečňování může vyžadovat velké množství energie a úsilí, je vhodné, abyste se sami sebe zeptali, zda to za to stojí. To znamená, že je potřeba stanovit si své priority. Co je pro vás nejdůležitější? Co má největší smysl? Co vás nejspíše dovede k míru, štěstí a radosti? A opět: odkazujte své záměry vždy na záměry vyšších úrovní.

2. krok: Přesně a jasně zformulujte, co chcete

Protože jste si teď vědomi své touhy, je důležité, abyste měli naprosto jasno v tom, oč přesně vesmír žádáte. Možná už jste na tom pracovali, zatímco jste se sami sebe ptali na některé věci z prvního kroku. Existují ale určité zásady, jež vám mohou pomoci vaši touhu lépe vyjádřit či formulovat.

Srozumitelnost

Vaše potřeba může vypadat tak neurčitě jako třeba zvolání „potřebuji pomoc“ až po něco tak konkrétního a jednoznačného, že to bude dokonce obsahovat seznam prvků, jenž by jinak obsahoval až důkladně promyšlený výsledek. Ačkoliv jedna formulace je velmi přesná a druhá poměrně dost otevřená, oba přístupy jsou srozumitelné. Smyslem je být v otázce svého přání co nejsrozumitelnější a nejjednoznačnější, a co se týče výsledku, k tomu je zase zapotřebí být co nejotevřenější, ať už to vám vesmír poskytne v jakékoliv formě. Je asi jasné, že zvolání „potřebuji pomoc“ znamená „přijmu pomoc v jakékoliv podobě“. Na druhou stranu pokud existuje nějaký detail, který je důležitý, měl by být v žádosti zahrnut, zvláště pokud jde o věc, jež dává smysl vašemu záměru na druhé a třetí úrovni. Jestliže se vrátím ke svému vlastnímu příkladu s Jaguarem, tak nejenže jsem měl záměr vlastnit Jaguara, abych přeměnil své vědomí o společenských třídách, zásluhách a úspěchu, ale musel to být konkrétní model. Jaguar S-type, k němuž jsem upnul svůj konkrétní úmysl, velmi připomíná slavný model Mark 1 z 50. let, takže žádný jiný model by mě neuspokojil; ani třeba mnohem dražší typ XJ. V mysli jsem musel mít svůj záměr naprosto jednoznačně specifikován s ohledem na tento detail, nebo by celý smysl vlastnění auta byl ztracen.

Seznam

V 80. a 90. letech bylo velmi typické, že si lidé hledající partnera vytvářeli detailní seznamy vlastností, které od budoucího protějšku požadovali. Měl jsem kamarádku, která to takto udělala a objevila někoho, kdo se zdál v každém ohledu jako dokonalá odpověď na její modlitby. Vzali se, ale ona si záhy uvědomila, že sice žádala o všechny správné věci, ale zapomněla zahrnout požadavek, aby byla schopná ho milovat! Brzy poté se rozvedli.

Síla slova

Jakmile víte, co chcete, a ve své mysli jste to naprosto jasně zformulovali, musíte to také zformulovat slovně. Pokud něco vyslovíte, dodáte tomu sílu. Slova mají v sobě ohromnou energii a jsou nesmírně tvořivá, obzvlášť pokud jsou doprovázena emoční energií. Takže se ujistěte, že ve svém prohlášení použijete slova, která evokují vaše pocity. Rozhodně si svůj záměr zapište, a to velmi jasně, a ujistěte se, že jste nevynechali žádné detaily. Jakmile jej budete mít, tak si jej přečtěte. To je nesmírně důležité. Ještě mnohem efektivnější je přečíst svůj záměr někomu dalšímu, či dokonce skupině lidí, pokud tedy jejich vědomí souzní s tím vaším. Další lidé totiž mohou této energii poměrně významně dodat na intenzitě.

Vždy v přítomném čase

Podvědomá mysl nemá vůbec žádný pojem o budoucnosti a pracuje pouze s přítomností. Proto musíme vždy psát i mluvit v přítomném čase, i kdyby to, co říkáme, znělo podivně nebo to bylo gramaticky chybné. Nikdy neříkejte „Bude mi potěšením mít…“. Místo toho řekněte: „Je mi potěšením mít…“

Splněno

Z podobného důvodu musíte mluvit o svých záměrech, jako by už byly splněné a výsledek se již dostavil. Když řeknete „něco chci“, dáváte sílu slovu „chci“. Takže budete i nadále jenom chtít. Musíte místo toho říct, že už to teď „máte“ ve smyslu „je to splněno“. Nejde jen o ošálení vašeho podvědomí. Skutečně je pravda, že je vaše přání už splněno. Neexistuje žádná minulost ani budoucnost, kterou byste se měli zabývat. Existuje pouze přítomnost, a jakmile vyslovíte svá slova, tak pouze explikujete to, co už se nachází v implicitním řádu. Proto je dobré po pronesení vašeho záměru dodat „a tak to je“ nebo „a je to splněno“. Tím, že to řeknete, se sladíte s metafyzickým paradigmatem reality a s tím, o čem vaše spirituální inteligence ví, že je pravdivé.

Dejte svému záměru časový limit

Právě jsme si sice řekli, že čas nehraje žádnou roli, ale přesto existuje dobrý důvod, proč byste do svého prohlášení vždy měli zahrnout časové měřítko. Ačkoliv neexistuje žádná skutečná prodleva mezi tím, než se něco „projeví“ z moře nekonečných možností, a tím, než to přijde do hmotné existence, naše duchovní inteligence pravděpodobně také nemá žádnou představu o čase, takže by si nemusela uvědomovat význam myšlenky „kdy“. Pokud ji ale zahrneme do vyjádření svého záměru, tak nás vyslyší. Buďte však opatrní, abyste se nevyjádřili tak, že něco máte „do té a té doby“, protože tím byste zdůraznili myšlenku budoucnosti a celý text posunuli do budoucího času. Právě tady začíná gramatika poněkud pokulhávat. Radši řekněte třeba: „Našel jsem perfektní práci a pociťuji ohromnou radost, protože se tak děje před koncem příštího měsíce“ nebo „právě radostně nacházím perfektní práci, nyní před koncem tohoto roku“.

3. krok: Představte si výsledek

Slova jsou sice působivá, ale je také pravda, že obraz vydá za tisíc slov. Vytvořit si v mysli obrázek toho, oč usilujete, vám výrazně pomůže dodat vašemu záměru srozumitelnost a přehlednost. Představit si v hlavě výsledek je kromě toho další skvělý způsob, jak říct, že už je to splněno, obzvlášť pokud vám to pomůže spustit emoce, které pocítíte ve chvíli, kdy se daná věc skutečně objeví. Dobře to znají atleti. Ti, než jdou na věc, se vždy pokoušejí představit si dopředu ideální výkon.

Ujistěte se tedy, že až si budete v mysli vizualizovat výsledek, že do něj zahrnete takové prvky, které budou nést dojem současnosti, a ne budoucí význam. Obrázek by měl říkat: „Děje se to právě teď.“ Sílu duševního obrázku můžete zvýšit také tak, že si jej v mysli zvětšíte do mimořádně velkých rozměrů – můžete jím zabrat třeba celou oblohu. Buďte jako kameramani a přibližte si „zoomem“ nejdůležitější detaily. Dodejte své představě také zvuk a ať jsou ty zvuky pořádně hlasité! Udělejte z toho strhující představení, které bude obsahovat co nejvíce pohybové, vizuální a sluchové stimulace.

Někteří lidé říkají, že si nedokážou věci představovat takto lehce – vlastně tím ale myslí, že nedokážou dost lehce vytvořit v duchu nový obrázek. Když ale dotyčné osobě řeknu, ať si v duchu představí své auto, dům nebo obličej svého dítěte, tak okamžitě vstoupí do své vizuální paměti. Jakmile to udělá, řeknu jí, ať si představí předmět své touhy, a to obvykle jejich problém vyřeší. Zdá se, že pro některé lidi je snazší si něco představit než se to pokoušet vizualizovat.

4. krok: Prociťujte takové emoce, jako byste výsledek už měli

Nejnovější knihy dokazují, že emoce jsou klíčový prvek. Již nejde jen o pocity, jako je nadšení z očekávání, jak to zdůrazňovali raní průkopníci pozitivního myšlení; jde především o pocity, které se objeví, když skutečně přijde to, oč žádáme: radost, vděčnost, uznání, vděk, údiv a úcta. Ve chvíli, kdy začne proces uskutečnění fungovat a vy začnete dostávat to, oč žádáte, budou tyto emoce intenzivnější a budete je zažívat častěji. Budete plakat štěstím a vděčností, protože si začnete uvědomovat, jak jste milováni. Budete se cítit požehnaní, zatímco vás bude vesmír zahrnovat svou hojností. Budete přemoženi vděčností.

Ale teď na počátku, když teprve začínáte s radikálním posílením a radikálním zhmotňováním pracovat, si tyto pocity budete muset vytvořit sami. Budete si muset představit, jak se asi budete cítit ve chvíli, kdy se vám vaše sny vyplní, a pak se ze všech sil vynasnažit, abyste tyto emoce doopravdy pocítili. Jeden ze způsobů, jak to udělat, spočívá v tom, že si vybavíte v paměti nějakou událost, kdy jste se tak (byť třeba jen na chvíli) cítili. Soustřeďte se na tuto vzpomínku a nechte ji v sobě růst. Jakmile vám neuropeptidy aso- ciované s tímto pocitem začnou proudit po těle, můžete jednoduše přenést danou emoci na to, co si právě představujete, a spojit si to s tím.

Abych byl zcela upřímný, tyto pocity se budou vyskytovat na mnohem hlubší úrovni, pokud půjde o záměry z druhé či třetí úrovně než o záměry ze základní úrovně. Záměry z vyšších úrovní mají tendenci uspokojovat touhy po věcech, jako je štěstí, klid, harmonie, svoboda, radost a přijetí. Záměry vytvořené kolem materiálních cílů vytvářejí spíše pocity asociované s nižší úrovní našeho bytí, jako je nadšení, očekávání a uspokojení takových tužeb, jako jsou chamtivost, nenasytnost, touha po postavení, moci, přijetí atd. Důležité je tady to, že si připojíte tyto pocity ke slovům, která jste použili ke zformulování svého záměru (druhý krok). Výsledkem tohoto má být silně upevnit/ posílit myšlenku, že to, oč jste požádali, už vám bylo dáno. Jsem si jistý, že už chápete význam tohoto pravidla.

5. krok: Předejte celý proces

Duchu To, co jsme až doteď dělali v prvních čtyřech krocích, může být užitečné pro kohokoliv, ať už funguje ve starém či novém paradigmatu, ale od tohoto bodu už proces závisí výhradně na ochotě pracovat v předpokladech metafyzického paradigmatu a nelze jej provádět v současném paradigmatu „nedostatku“. V tuto chvíli také radikální zhmotňování přestává být mentální gymnastikou a stává se duchovní záležitostí.

Vyšší autorita

Na tomto místě můžeme poděkovat svému podvědomí, že nás dosud podporovalo, ale od této chvíle dál musíme odmítnout jakoukoliv jeho další účast. Ať už se nám bude pokoušet podvědomí či nevědomí nakukat cokoliv, nesmíme tomu věnovat žádnou pozornost. Dále už budeme pracovat výhradně s Vyšší autoritou, jíž se zcela podrobíme a k níž přistupujeme nikoliv pomocí své mysli, ale prostřednictvím své duchovní inteligence.

Kdo to řídí?

První úroveň našeho duchovního vhledu spočívá v tom, že si uvědomíme, že proces zhmotňování není naše hra – neřídí jej naše ego a my máme jen nejasné tušení, pokud vůbec nějaké, co se vlastně děje. Všechno řídí naše Vyšší Já (duše) a právě jen tato naše část chápe, jak život funguje, a ví, jak vypadá náš Vyšší plán – každého z nás i celého lidstva.

Pokora

Podstatou tohoto kroku je odevzdat se a k tomu je nezbytným předpokladem pokora. V tuto chvíli už jste vynaložili určitou energii na to, abyste si určili své záměry, vyjasnili si je, zformulovali je a procítili je emočně. Nyní je ještě potřeba celý proces předat svému Vyššímu Já a odevzdat se Duchu. Jen ten ví, co je pro nás nejlepší.

Spolutvůrce

Mějte se ale na pozoru. To totiž neznamená, že se teď můžete oddat apatii, nečinnosti a fatalismu. Nemůžeme nic nedělat a doufat, že se Duch postará o vše. Jde o společné tvoření, ne závislost jednoho na druhém. Každý z nás je součástí Ducha – všichni jsme malé částice „Boží látky“. Bůh je v nás všech, takže v procesu rozšiřování svého vědomí i vědomí Boha v nás jsme spolu s Bohem zodpovědní za spoluvytváření všech aspektů svého života.

Paradox

Opět se ocitáme v paradoxní situaci, které nás při práci s metafyzickým paradigmatem provázejí neustále. V tuto chvíli je totiž potřeba, abychom se zároveň zcela odevzdali Duchu, Bohu, Univerzální inteligenci či jakkoliv jinak chcete nazvat Zdroj, a zároveň abychom zůstali naprosto zodpovědní za vytváření svého života.

Vytyčování cílů

Další problém související s tímto paradoxem se objeví pokaždé, když mluvíme o vytyčování cílů, a to i v kontextu radikálního posílení či radikálního zhmotňování. Problematická otázka zní takto: pokud je vše dokonalé právě tak, jak to je, jaký má smysl vytyčovat si nějaké cíle? Pokud se nacházím v bodě A a jako cíl si vytyčím dostat se do bodu B, znamená to, že předpokládám, že bod A není v pořádku a B je lepší? Proč bych se s tím jinak namáhal? S touto logikou by vytyčování cílů znamenalo příčit se podstatě metafyzického paradigmatu. Existuje ale ještě další aspekt tohoto paradigmatu, který říká, že lidé se budou vždy zapojovat do takových činností, jako je stanovování cílů, už jen proto, aby zjistili, že B není lepší než A a že vykonat cestu z A do B má smysl jen kvůli tomu, co se člověk naučí po cestě – C. Buckminster Fuller využil k popsání tohoto jevu vědecký termín precese.

Precese

Tento pojem není snadné vysvětlit. Představte si, že sedíte na židli, která se otáčí dokola kolem své osy, a vy držíte v rukou před sebou točící se kolo od bicyklu. Když se pokusíte toto kolo naklonit doprava nebo doleva, způsobí to, že začnete zároveň naklánět i židli, na níž sedíte. Jinými slovy síla, kterou použijete na osu kola, je přenesena – reakce se opožděně projeví v úhlu 90°, a tedy na židli. Podobně pokud zatlačíte točící se vršek doprava, pohne se dopředu (pokud se tedy vršek točí proti směru hodinových ručiček). Gyroskopy využívající tento princip jsou dodnes používány v kompasech v letadlech. Nezáleží na tom, jestli rozumíte teorii precese nebo ne. Podstatné je, že pokud se nějaká věc pohybuje jedním směrem a na tento pohybující se objekt zapůsobí určitá síla, nastane jiný (třeba i nečekaný) pohyb. V tomto případě výsledek vychází v úhlu 90° vůči směru pohybu. Rušení duchovní dar dojde k precesi naklonění

Fuller tuto analogii používal k poukázání na to, že je třeba být v pohybu – pohybovat se z bodu A do bodu B – aby mohlo dojít k nečekanému duchovnímu výsledku (C), který se objeví v úhlu 90 ° vůči směru cesty. Navíc je nezbytné, aby byla použitá určitá síla, jejímž smyslem je narušit rovnováhu pohybujícího se objektu (vás), než může dojít ke změně.

Poznámka odborného redaktora: Precesi lze chápat jako pozitivní vedlejší efekt (C) našeho snažení dostat se do (B). Například – jaká je precese toho, že se výrobci počítačů snaží udržet své zisky (B)? Počítač dnes má prakticky každé dítě, a má tak možnost lépe dosáhnout na informace a v konečném důsledku na lepší vzdělání (C)…

Započít cestu

Smyslem tedy je vytyčit si jako cíl dostat se z bodu A do bodu B čistě proto, abyste byli v pohybu, abyste byli na cestě. Míříte k B, protože to je to jediné, co znáte. Nedokážete vidět tak široké souvislosti, abyste si uvědomovali existenci C, které představuje skutečný smysl cesty. A ten přichází v úhlu 90 ° vůči směru vaší cesty a dojde k němu, pouze pokud zažijete nějaké narušení vlastní rovnováhy. Zatímco B bude zřejmě cíl na úrovni materialistických záměrů, C je téměř jistě cíl související s transformací (druhá úroveň) nebo s něčím, co přesahuje člověka (první úroveň).

Důvěra v proces

Co se týče samotného procesu zhmotňování, prvním čtyřem krokům se rovná vyrazit z A do bodu B. Pátý a šestý krok pak vypadá tak, že nevíte, co je bod C, kdy přijde a jak může vypadat – jediné, co víte, je to, že můžete potkat něco jiného, než je B, ale klidně se může stát i to, že nepotkáte nic.

6. krok: Oprostěte se od veškerého lpění na výsledku

Toto je nejobtížnější krok. Vložili jste již spoustu energie do toho, abyste si vytvořili touhu a odhodlání, již předem jste pocítili radost a vděčnost z toho, že danou věc máte, byli jste si jisti, že štědrý vesmír vám ji chce dát, a pak se musíte vzdát své touhy tu věc mít. Smůla! To je skutečně obtížná fáze, ale je také naprosto zásadní, protože veškeré lpění a očekávání směřující k tomu, že danou věc budete mít, představuje jistý způsob, jak svému přání stát v cestě. Pokud se oprostíme od lpění na výsledku, „dovolíme“ tím uskutečnění svého přání. To je rozdíl oproti stavu „dělání“, který je poháněný egem. Pouze když se nacházíme ve stavu dovolení, má Duch příležitost nás obdarovat svou laskavostí. Je užitečné vzpomenout si na Fullerův model precese a oprostit se od lpění na B s vědomím, že C může být na cestě a že může být lepší než B. Ale to se také může ukázat jako past, protože to pak znamená, že jen nahrazujeme jedno pouto druhým a místo lpění na B pak lpíme na C.

Přiznejme si, že dosáhnout tohoto stavu je v podstatě za hranicemi lidských možností. Pátý krok je dost obtížný, ale tohle je téměř nemožné. Nezapomeňte však, že musíme být alespoň ochotní oprostit se od lpění na dané věci. Začněte s tím a opakujte si, že jste ochotní vzdát se lpění na předmětu své touhy. Co ale můžete udělat, je, že i nadále budete propojovat výšku vibrací této své ochoty s dalšími pocity, myšlenkami a činnostmi, které v sobě nesou stejně vysoké vibrace. Zůstaňte naplnění energií a buďte nadšení, kdykoli si svou vizi představíte, s vědomím toho, že vesmír slyšel vaše přání a pracuje na tom, aby vám dal to, co si přejete, nebo něco ještě lepšího. Nezaměňujte to, že jste se oprostili od lpění na výsledku, s rezignací nebo odpojením. Zbavit se pout k získání svého přání neznamená vzdát to.

Rozdíl mezi tím, že na něčem nelpíte, a rezignací (nebo dalšími pocity s nízkými vibracemi) poznáte podle toho, jak se budete cítit. Čím nižší vibrace, tím negativněji se budete cítit. Pokud ale budete ochotní své lpění na získání daného přání odložit, dopřeje vám to pocit nadšení a radostného očekávání toho, jakým způsobem vám vesmír vaši žádost vyplní.

Text je z knihy:

Radikální zhmotňování

Jak si v životě vytvořit to, co chceme

Autor: Colin C. Tipping

Pôvodná cena:7.90 EUR
Naša cena:7.11 EUR
Zľava:10.00 %


Súvisiace články:

– Tip na knihu – Colin Tipping: Radikálne odpustenie

 

– Vianna Stibal – OBJEVENÍ SEDMÉ ROVINY BYTÍ

 

– Tip na knihu: Radikální karma


(Prečítané 482 krát, 1 dnes)

Pridaj komentár