Nejsme lidské bytosti, jež mají spirituální zkušenosti; jsme spirituální bytosti, jež mají lidské zkušenosti. – Pierre Teilhard de Chardin

Od momentu našeho zrození má mozek obdivuhodnou schopnost se měnit. Zamyslete se, jak jste na tom byli před deseti lety a jaké dovednosti a vědomosti máte nyní. Mozek jste měli jiný i před rokem, a dokonce i před měsícem. Ačkoli jste pořád tatáž osoba, naučili jste se nové poznatky, prožili nové zkušenosti a oprostili se od starých zvyků a přesvědčení. Tomuto procesu proměny a dosažení vývoje, jenž překračuje aktuální osobní hranice daného jedince, říkáme sebezdokonalení.

Z fyzického hlediska se váš mozek neustále mění pomocí miliard neuronů, které pomalu přeskupují svá spojení v obrovské „polévce“ neurochemické a neuroelektrické aktivity. Rozdílné elektrolyty migrují skrze obal neuronů s informací, zda má odpočívat, nebo zahájit akci, a jakmile se aktuální stav změní, zasáhne to i naše myšlení a pocity. Jak se během dne mění naše aktivita, tak se mění i naše stav naší mysli. Při každém našem úkolu je uvolňována spousta neurotransmiterů, přičemž každý z nich může přivodit změnu nálady či chování.

Co se ale v mozku odehrává během intenzivního duchovního prožitku? Stále více studií se zabývá náhlými prozřeními, takzvanými „heuréka“ momenty – jak je často nazývají neurologové. Právě tyto okamžiky mohou pomoci vysvětlit vliv malého osvícení na lidský mozek. Snímky mozků ukazují, že se v tomto případě rapidně zvyšuje nervová aktivita, a to hned v několika klíčových oblastech. Naše racionalita je narušena, naše uvědomění si sebe samých je změněno a přichází nový stav vědomí. Problémy již vidíme z jiné perspektivy a intuitivně nalézáme správné řešení, avšak způsobem, jenž se dá nazvat mysteriózní. Od tohoto momentu se mění naše vědění a víry. Dá se tedy říci, že když změníme svůj pohled na svět, vydáme se na cestu k osvícení.

Některé prožité vjemy mohou být velmi intenzivní a přinést prozření, ale nikdy zásadně nepřetvoří systém víry daného jedince ani permanentně nezmění jeho chování či fungování mozku, a tedy elementy spojené se silným duchovním prožitkem. Nicméně kombinací snímků mozků během prožívání „heuréka“ momentů a informací, získaných sledováním osob, jež procházely hlubokou meditací, můžeme získat biologický základ intenzivního duchovního prožitku.

Váš mozek a Osvícení

Známe pět klíčových elementů Osvícení (duchovního prožitku): pocit intenzity a jednoty, dále jasnozřivost, oproštění se od vlastní podstaty a permanentní pocit změny ve vědomí, chování a systému víry. Ve zkušenostech s malým osvícením mohou být zahrnuty první čtyři elementy a daný proces může být spuštěn zcela spontánně (jinými slovy: nepociťujeme, že se tato událost blíží), nebo se snažíme jej záměrně vyvolat, a to skrze praktiky rozjímání, sebereflexe, meditace, modlitby a další spirituální aktivity, jež mají za úkol přetvořit náš dosavadní pohled na svět.

Jestliže se jakákoli osoba rozhodne navodit duchovní prožitek pomocí specifických praktik – dle východní či západní filozofie, světskou nebo církevní cestou – ve všech případech je zaznamenán nárůst aktivity v čelním mozkovém laloku, a to zejména během meditace nebo hlubokého ponoření se do sebe. Čím větší nárůst aktivity, tím intenzivnější je jasnozření, což dopomáhá k lepší kontrole a smysluplnosti různých aktivit i chování.

Toto navýšení mozkové aktivity jsme si potvrdili při studiu snímků mozků našich frekventantů. Naše povědomí o nás samých ve vztahu k okolnímu světu nebo objektům meditace se zvyšuje a právě již zmíněná vzrůstající mozková činnost nám napomáhá identifikovat náš cíl a následně jej dosáhnout.

Tyto vzrůstající aktivity v čelním a temenním laloku také redukují intenzitu emocí. Ve výsledku se můžeme cítit více ukotvení, soustředění a s lepší sebekontrolou, nevede to však k intenzivnímu duchovníu prožitku. Pokud by se jednalo o náhlý a podstatný nárůst aktivity, může se dostavit pocit odevzdání se (své podstaty, existence). Naše Já či osobnost zeslábne, ba úplně zmizí, a emoce nabudou na své síle, takže prožitá zkušenost se bude jevit jako neobyčejně reálná.

A právě tento závěr jsme získali ze snímků mozků. Někdy, když je jedinec hluboce ponořen do modlitby, meditace nebo spirituální praktiky, se náhle dramaticky sníží nervová aktivita v čelním a temenním laloku. Tento stav byl našimi účastníky popisován jako neuvěřitelná změna perspektivy a pocit sjednoceného vědomí, což je součást intenzivního duchovního prožitku. Nárůst aktivity v čelním laloku pomáhá k větší kontrole toho, co vykonáváme, a naopak pokles je ve znamení odevzdání se. Čili pokud nám nárůst aktivity umožňuje cítit se jako silný jedinec, pokles pomáhá vyřešit naše problémy a stát se součástí okolního světa či samotného Boha. Právě tyto hluboké vjemy otevírají cestu duchovního prožitku do našeho vědomí.

Jak ale rozpoznat odlišnosti v nervové aktivitě během duchovních prožitků různé intenzity? „Heuréka“ momenty jsou často velmi krátké a nárůst nebo pokles v nervové činnosti je spíše nepatrný. Z toho lze odvodit, že čím větší bude změna v aktivitě, tím větší bude pro daného člověka jeho prožitek. Během analyzování změn v nervové činnosti v průběhu různých spirituálních praktik se objevil zajímavý vzorec. Moment zmenšující se aktivity v čelním a temenním laloku, a to zejména na počátku tohoto procesu, je účastníky popisován jako stav, kdy prožili skoro všech pět klíčových elementů Osvícení.

Dovolte mi popsat tento neurologický proces následující metaforou. Představte si, že pomalu kráčíte ze schodů. Jedná se o jednoduchý proces myšlení, čili aktivita ve vašem čelním a temenním laloku rostla pozvolna. Začnete být více uvědomělí, budete pozorovat svět kolem sebe a dávat pozor na každý svůj krok (schody). Mějte na paměti, že po probuzení se aktivita mozku příliš nemění a činí 5–10 % po celý den. Jestliže je ovšem mozek zapojen do nějaké ezoterní nebo spirituální praktiky, které budou ještě v této knize popsány, vzrůstá aktivita na 20 %. Očividně se vám tedy změní vědomí a dosáhnete jasnozřivosti.

Nyní si představte, že teď naopak nekráčíte, ale běžíte do schodů. Pravděpodobně budete cítit, že jste spotřebovali pěknou dávku energie, přičemž pocítíte následné uvolnění podobně jako běžec, když doběhne do cíle. Stejné pocity se dostaví i během meditace či modlitby: mozek se vrátí do „odpočinkového“ stavu. Budete se cítit posilnění a odpočatí, avšak ne osvícení či proměnění.

Nyní si představte situaci, že šplháte na skokanský můstek a skáčete do bazénu pod sebou. Jistě to bude náročnější aktivita než běh do schodů a jistě taky mnohem intenzivnější. To lze přirovnat ke zvýšení mozkové aktivity na 20 %. Může se to také podobat velmi silné spirituální praktice, což vás může přivést k novým pocitům blaženosti, avšak nespustí to trvalou změnu chování a systému víry. Zažili jste pár šťastných chvil, když jste se potápěli, realita je však stále stejná. Stále jste ve stejném světě.

Nyní stojíte na hraně, která ční nad oceánem a nachází se ve výšce 20 stop (cca 6 m), podobnost s 20 % činností mozku. Nešťastnou náhodou uklouznete. Pamatujte, že všechny zkušenosti s duchovním prožitkem, jež jsme uvedli a ještě uvedeme, se vždy udály náhodou. A to dokonce i u osob, které se o ně ze všech sil snažily. Cítíte tedy, že padáte do oceánu (to evokuje 20 % snížení aktivity v čelním a temenním laloku). Tatáž situace se děje u život ohrožujících událostí: sebeovládání mizí, zůstává pouze touha přežít). Pořád jste ale ve vzduchu, nespadli jste. Stále prožíváte aktuální realitu.

Jakmile narazíte do vody, nezpomalí to váš pád a naopak se ocitnete v hloubce cca 3m (další 20 % pokles nervové aktivity). Jste hluboko – dosti nepříjemná situace – a nevidíte zde nic, podle čeho byste se mohli orientovat. A to je právě prožití intenzivního duchovního prožitku. Váš mozek funguje na 40 %, vědomí je změněno a vám nezbývá nic jiného, než tuto proměnu přijmout a odevzdat se jí. Přesně tak jsem se cítil, když jsem „plul v moři nekonečných pochybností“. Nechtěl jsem do něj skočit. Nežádal jsem o to. Jednoduše jsem veškerý odpor vzdal a nechal se proudy unášet vstříc prozření, které jako by vystupovalo z nekonečné modři moře.

Spirituální praktiky jsou základem pro osvícení mozku

Východní filozofové kladou důraz na intenzitu prožitku, jenž boří hranice logiky a umožní jedinci spojení s univerzem. Mystický duchovní prožitek takovou zkušenost slibuje. Nicméně v západních zemích se během věku osvícenství nesla rétorika spíše (paradoxně) v duchu popírajícím základní hodnoty Osvícení, přinejmenším ve spirituální a nadpřirozené oblasti. Kupříkladu Descartes argumentoval, že je potřeba pocit odevzdání se a spojení s okolním světem vědecky prozkoumat, analyzovat a racionálně vysvětlit, aby tak bylo možné dojít k jednoduchému závěru, proč se tak děje.

Západní náboženství, co se týče spojení s Bohem, jsou spíše podezřívavá. Mnoho mystiků tak bylo označeno za heretiky. Na počátku 20. století ovšem nastala změna. Bylo založeno pentekostální hnutí, následováno charismatickým hnutím, které vzniklo roku 1960. Oba tyto směry změnily dosavadní kurz křesťanství. Přes 500 000 000 lidí bylo do dnešní doby tímto směrem ovlivněno. Čili skoro čtvrtina osob, hlásících se ke křesťanskému vyznání – všichni toužili se spojit a stát se doslova jedním tělem se svatým Duchem. Nejnovější snímky mozků takovýchto jedinců nám ukázaly, že jsou schopni vědomě převzít kontrolu nad svou myslí a uvést se do stavu, ve kterém prožívají téměř všech pět klíčových elementů Osvícení.

Studovali jsme několik členů pentekostálního hnutí, již praktikují činnost zvanou mluvení jazyky. Nejprve tančí a zpívají za doprovodu gospelové muziky a tato aktivita má za příčinu vzrůstající neurologickou aktivitu v čelním laloku, avšak jakmile začnou hovořit „jazyky“, činnost náhle klesá a oni okamžitě začínají pociťovat sjednocení s něčím nadpřirozeným – Duchem svatým – odevzdávají se plně do prožitku extatické zkušenosti, docházejí proměny a léčí se. Jeden z účastníků našeho průzkumu popsal svou první zkušenost s touto praktikou takto:

„Modlil jsem se o samotě a náhle bez jakéhokoli varování, jsem promlouval jazykem, jejž jsem doposud neznal. Byl to zvuk radosti a překrásná zkušenost. Věděl jsem, že Duch svatý opravdu existuje, je zde pro mne, kdykoli ho potřebuji, ovšem nemohu ho ovládat. Pokud bych ale mohl, mluvení jazyky bych praktikoval velmi často.“

Další pokles činnosti v čelním laloku jsme zaznamenali také u praktikantů súfijského učení, a to během meditace, která zahrnuje sérii popěvků a pohybů. Jeden z našich frekventantů popsal, že stav vyvolaný touto činností mu umožňuje se od sebe odpoutat a pozorovat se zvenčí, ne však způsobem, jakým to popisují osoby, jež čelí blízké smrti.

Podobné změny stavu mysli může spustit i spousta dalších praktik. Nezáleží však až tak moc na tom, co se děje, ale na tom, že významně klesá nervová aktivita v čelním laloku, což znamená, že logika a rozum jdou stranou. Každodenní realita a vědomí jsou pozastaveny, aby bylo umožněno ostatním centrům v mozku prožít svět mnohem intuitivnějším a kreativnějším způsobem.

Snižování aktivity v laloku také způsobuje pocit spojení či jednoty. Měli jsme možnost tento jev pozorovat u osob s pokročilou úrovní meditace nebo u jedinců, kteří praktikují různé formy hlubokých modliteb. Obvykle ale musí daná činnost trvat nejméně 50–60 minut, aby došlo ke spojení s objektem, který je předmětem rozjímání. Naši buddhističtí frekventanti uvedli, že se cítí být jedním tělem s absolutním vědomím. Františkánské jeptišky se naopak cítily být spojeny s Ježíšem a Bohem. Je tedy jasné, že ač se jedná u těchto dvou příkladů o různé praktiky, výsledek je stejný a pořád jsou ovlivňována tatáž mozková centra či oblasti. Tento pokles aktivity se děje i během momentů „heuréka“, je však mnohem silnější během vykonávání nějaké spirituální činnosti nebo u velmi silných duchovních prožitků.

Na snímcích mozků osob vykonávajících různé spirituální praktiky jsme také zaznamenali změny v zadní části mozku (thalamus): oblasti, která pomáhá budovat model reality našeho světa. Aktivita je patrná zejména během meditace a modlení. Dlouhotrvající změny nastávají u lidí, kteří se těmto činnostem věnují již po mnoho let. Čím více se poddávají meditativní sebereflexi, tím více se mění centra mozku, která ovlivňují realitu. Barvy mohou být zářivější, skoro jako by vibrovaly, zvyšuje se úroveň empatie vůči jiným osobám a svět je vnímán mnohem intenzivněji. Čtyřiadvacetiletý výzkumný technik uvádí:

„Jednou jsem měl možnost prožít zkušenost, kdy jsem byl obklopen extrémně jasným světlem a získal schopnost jasnozřivosti. Mé tělo po několik hodin vibrovalo a energie, vycházející z jasného světla, mi umožnila vidět, kdo doopravdy jsem, jakou roli hraji v tomto světě a co se opravdu skrývá za fyzickým světem.“

Text je z knihy:

Jaké prožitky mění náš mozek

Autor:A. Newberg, M. Waldman

Pôvodná cena:9.90 EUR
Naša cena:8.91 EUR
Zľava:10.00 %

Nesmierne zaujímavá kniha dokazuje, že rozvíjať duchovný pohľad na svet či spojenie s vyššími silami stojí za to! Autori na základe vedeckého výskumu (vrátane skenovania mozgu) vysvetľujú, že keď sa venujeme určitým praktikám a začneme sa učiť pristupovať k životu s pochopením, láskou a vnútorným mierom, alebo keď máme zážitok spojenia s niečím väčším, čo presahuje našu bežnú realitu, zakúsime zmenený stav vedomia, niečo „nadprirodzené“ a podobne, tak to úplne zmení štruktúru a fungovanie nášho mozgu! A to pochopiteľne ovplyvňuje náš celkový psychický aj zdravotný stav, naše vzťahy atď. – k omnoho lepšiemu.

Táto publikácia je teda plná pozoruhodných informácií. Nejedná sa pritom len o nejakú suchú štatistiku, ale o reálne príbehy a príklady zo života, ktoré za vyššie uvedeným výskumom stoja. Výsledné idey a závery sú vysvetlené s citom aj logikou. A pomedzi teóriu sú vsunuté aj rôzne praktické cvičenia a testy, ktoré vám umožnia overiť si niečo z tu uvedeného na vlastnej koži, rozšíriť si obzory, lepšie sa spoznať – a možno aj dospieť k „osvieteniu“.

Knihu kúpite za najlepšiu cenu TU


(Prečítané 392 krát, 1 dnes)

Pridaj komentár