Pozemská a duchovní měřítka věcí jsou rozdílná. V pozemském chápání je to ztráta, z pohledu duchovního osvobození. Ztráta pozemských věcí je velmi prospěšná pro ducha. Duch, který je zatížený věcmi, je jako loď obklopená lasturami, která se nemůže pohnout ani o kousek dopředu. Člověk může a musí mít různé věci, ale měl by mít jen ty, které potřebuje. Břemeno nepotřebných věcí je velmi těžké. Snažte se od věcí osvobodit, vyjmout je ze svého ducha a nic nepokládat za své.
Nebudeme přemýšlet o tom, jak dojít až na konec cesty, protože žádný konec neexistuje. Pojďme se zamyslet nad tím, jak kráčet stále vpřed a nezpomalit svůj krok. Budeme-li se celou bytostí soustředit na jeden cíl, pak všechno bude probíhat v souznění s tímto cílem. Na cestách přemýšlíme jinak než doma, proto si uvědomme, že myšlení má svůj zvláštní způsob. Potom už nebude složité uvažovat o tom, že všechno, co nás obklopuje, je stejně přechodné jako dojmy poutníka, který ví, že všechna jeho zastavení jsou dočasná, že setkání jsou krátká a že jeho vědomí není s ničím spojeno.
Například při odpočinku v hotelu po náročné služební cestě nepřemýšlíme o nějakých podrobnostech nebo o příslušenství zařízení, protože to nepovažujeme pro tuto chvíli za důležité, stejně tak se i poutník na své velké cestě dívá na všechno ze stejného pohledu. Jen zkušený poutník se vypravuje na daleké cesty, protože jeho zkušenost je na cestách nezbytná. Bez ní by bylo možné i zahynout. Staré zkušenosti se spojují s novými a každým dnem se stávají cennějšími. Důležitou podmínkou je nikdy se na nic nevázat. Můžeme milovat všechno; lidi, přírodu, krásné věci; můžeme se radovat z každého stébla trávy a z každého květu, ale to lze uskutečnit i za podmínky, že se nebudeme poutat k žádné události či jevu, s nímiž se na cestě setkáme. Pokud si totiž ksobě něco připoutáme, putování se změní v utrpení, protože budeme neustále litovat toho, že se na svých cestách musíme neustále sněčím loučit. Mnozí z poutníků to ovšem netuší, a proto se stále se vším loučí, stále něco ztrácejí, a tak velmi trpí. Láska bez pocitu závislosti na něčem znamená dosažení arhata.
Jeho vlastností je také osvobození se od vlastních pocitů. Jakmile se láska rozšíří mezi lidstvo, nezůstane čas na vlastní pocity a nastupuje připoutanost, zvláště pak připoutanost k věcem. Jakmile se láska rozšíří mezi blízké, kteří nejsou spolupoutníky jen v jednom životě, ale v mnohých předcházejících, pak tento pocit není již vlastním pocitem, ale náleží individualitě, vyšší triádě.
Myslete na to, že vám nic nepatří, a tak neuškodíte žádné věci. Přemýšlejte o tom, jak můžete vylepšit určité místo, protože se snadněji zbavíte nepotřebného harampádí. Přemýšlejte o tom, čím a proč je každá nová věc lepší než ta stará, a tím si upevníte svůj vzestup.
Plánování se utvářejí různým způsobem! Už jsme si řekli, abychom všechno odevzdali. Nyní jdeme dále a říkáme si, že si můžeme vzít všechno, ale nic nesmíme považovat za vlastní. Rozum obvykle pochopí, že pozemské věci není možné vzít ssebou do nadpozemského světa. Věci jsou vytvářeny za účasti ducha, a proto jimi neopovrhujme!
Velmi důležité je ujasnit si, že disponovat věcmi můžeme i bez pocitu vlastnictví. Proto věcmi oplývejme, opatrujme je a naplňujme je pozitivní aurou s myšlenkou, že je chceme předat ostatním.
Zbavit se věcí znamená odmítnout pocit vlastnictví. Odmítnutí nevychází z vlastnění věcí, ale mění vztah k nim. Řád žebravých mnichů zakazoval svým členům vlastnit jakékoliv věci. Pokud se některý z mnichů vnitřně neodpoutal od věcí a stále o nich přemýšlel, pak nebylo takové oproštění se od věcí upřímné. Můžeme vlastnit všechno, ale za podmínky vytvoření si pocitu, že naše není nic a pokud ano, pak jen na přechodnou dobu. Majitel domu zůstane spojen s tímto domem a v tomto domě zůstane i po smrti fyzického těla. Stává se však otrokem vlastnictví, které ho spoutává. Člověk, který vlastní dům, ale pocitu vlastnictví odolal, ktomuto domu nikdy nepřiroste a nikdy jej nebude považovat za svůj. Při odchodu ze svého fyzického těla, přestane o svém domu přemýšlet, protože ví, že pozemské věci jsou potřebné jen na Zemi, ale nikoliv už na své další cestě.
Hluboké úvahy mohou přivést člověka k pochopení nesmyslnosti vlastněnívěcí a k pochopení přechodnosti každé z nich. Každá věc je poznamenána nenasytnou chtivostí. Vlastník tisíce rublů se může stát milionářem, z milionáře se může stát miliardář, ale kde je pak hranice lidské nenasytnosti? Osvobození od tužeb nespočívá v jejich uspokojování, ale v odpoutání ducha od nich, protože jinak hrozí, že budou neustále růst.
Můžete každodenně přinášet cihly na stavbu domu ducha, budete jej postupně budovat, ale nesmíte zapomenout, že celý smysl pozemského života spočívá právě v tom. Pokud v tomto směru nic neuděláte, pak se nedivte, že celý váš život byl zbytečný a že jste jej prožili v prázdnotě a bez cíle. Cílem života mnohých lidí je shromažďování věcí, které však mají jen krátkou životnost, a proto jsou zbaveny konečného smyslu. Někdo vynakládá svoji energii na to, aby se co nejlépe oblékal. Oblečení se obnosí a vyhodí se do odpadkového koše jako staré hadry a společně s nimi zanikají i plody veškerého úsilí. Tak je to se vším, co je předurčeno ke zničení v nepatrném okruhu svého vyjádření.
Vyjádření tvůrčí ruky se může projevit i bez připoutanosti k vlastnictví a jakékoli zlepšení přináší jen další radost, neboť symbol dávající ruky znamená určité ospravedlnění věcí nebo i předzvěst osvobození od nich. Jakmile toto pochopíme, vyřešíme tak jednu zvelice nesnadných otázek.
Vše se děje ve vztahu ke světu, protože hlavní záhuba světa spočívá v připoutanosti k nereálnému vlastnictví. Oznamte to novému národu a odstraní se všechny starosti a strach ze stárnutí.
Mít věci bez pocitu vlastnictví otevírá cestu všem bez jakékoliv další podmíněnosti. Kdo vše pochopí, ten bude mít. To se týká i půdy, lesů, vodstva, všech mechanických vymožeností a různých vynálezů. Můžeme si snadno představit, jakým způsobem pracuje kolektivní tvoření, zvláště když víme, že nám duch dá lepší rozhodnutí. K duchovnímu ohnisku směřuje otázka, jakým způsobem vše učinit nejlépe? Meče ducha proniknou jakoukoli záludností. Je výhodné vše udělat lépe, to je jednoduchý zákon v duchovní oblasti.
Nejstarší Učitel řekl: „Nevidím věci, které vlastním!“
Život názorně ukázal a ukazuje, že věci a předměty, na které je upoutána zvláštní pozornost, mohou zastínit všechno, co je spojeno stím potřebnějším. Mohou zastínit i Učitele, takže ho od vás oddělí jakousi pomyslnou stěnou. V tom spočívá nebezpečí věcí, které se pevně drží našeho vědomí. Není možné se do těchto věcí příliš pohroužit ani s nimi silně spojovat své myšlenky. Zkušenost z této oblasti může být upozorněním do budoucnosti.
—
Text je z knihy:
Jak nás ovlivňuje vlastnění věcí
Autor: Helena Rerichová
| Pôvodná cena: | 7.90 EUR |
| Naša cena: | 7.11 EUR |
| Zľava: | 10.00 % |
Kniha obsahuje informácie o vplyve aury človeka na veci – oblečenie, talizmany, darčeky a iné – a odpovedá na rôzne otázky: čím sa odlišujú veci, ktoré držal v rukách dobrý a zlý človek, či je dobré a nutné zbaviť sa vlastníctva, čo je to móda a kto ju zaviedol, aké by malo byť oblečenie človeka a ďalšie.
Knihu kúpite za najlepšiu cenu TU
