Gregg Braden - Co jsme? Co je člověk?

Čestný vědec, který není svázán akademií, politikou nebo náboženstvím, nemůže nadále ignorovat nové důkazy našeho původu, a přitom zůstat důvěryhodný.

Během svého života jsem pochopil, že pokud mi něco nedává smysl, je to většinou proto, že nemám dost informací. Věřím, že konvenční vědecká teorie o původu člověka spadá do této kategorie. Důkazy, jež jsem uvedl v této kapitole, Darwinovu evoluční teorii evidentně nepotvrzují.

Jestliže je věda dobrá a používané metody rozumné, je naše zodpovědnost v tom, abychom určili hranice, co ještě může věda odhalit.

Mohou-li vědecké důkazy říci, co se stalo v minulosti, nemusí nám také nutně říci, proč se to stalo nebo jestli k tomu vedl něčí záměr. Například pokud v horké letní noci uvidíme uprostřed louky hořící oheň, vědecká znalost nám říká, že oheň zažehla nějaká jiskra. Říká nám, že oheň může způsobit pouze a) zdroj tepla dostatečně velkého, aby se vzňal oheň (teplota vznícení), nebo b) jiný oheň, jako je náhodná jiskra od sekačky na trávu, která narazila na kámen, úmyslná jiskra od sirky či zapalovače, nebo přírodní jiskra z blesku, jenž udeřil do země. Podle mého názoru bez znalosti okolností vzniku ohně nám věda nemůže přesně říci, odkud se vzala náhodná jiskra, nebo jestli to byl záměrný čin. Jestliže oheň hořel před stovkami či tisíci let, většina důkazů souvisejících s okolnostmi se již ztratila v mlze času. Jediné, co můžeme zjistit ze zuhelnatělých zbytků dřeva nebo ožehnutého kamení, je, že tam byl oheň.

Sloučení DNA v lidském chromozomu 2 je jako oheň na poli. Věda nám může říct, že sloučení proběhlo a jak proběhlo. Ale protože vědci nemohou poznat všechny okolnosti sloučení, neboť se během věků ztratily, jsem odkázáni na to, abychom se spoléhali pouze na fakta, logiku a dedukci, abychom chápali, co vidíme. Totéž jako o chromozomu 2 platí i o našem genu FOXP2.

JSME LIDÉ PODLE PLÁNU

Chci, aby bylo absolutně jasné, že nic z toho, co dále uvedu nejsou odborné vědecké závěry, přestože jsem hovořil s renomovanými vědci, kteří mi řekli, že jejich tušení je pravdivé, ale zdráhají se mluvit veřejně, neboť se bojí ztráty reputace, důvěryhodnosti, či dokonce zaměstnání.

Vezmu-li v úvahu všechny důkazy uvedené v této kapitole, prostě má smysl podívat se dál až za evoluci a neuvěřitelně šťastný souběh náhod, abychom vysvětlili skutečnost, že existujeme.

Důkazy naznačují, že:

1. Jsme výsledkem záměrného aktu stvoření

• Mutace ve FOXP2 a lidském chromozomu 2 jsou přesné.
• Mutace ve FOXP2 a lidském chromozomu 2 vypadají spíše, že proběhly rychle, než jako dlouhodobý a pomalý evoluční proces.
• Optimalizace lidského chromozomu 2, jež proběhla až po splynutí, se jeví jako záměrná.
• Ani po 150 letech výzkumu nebyl dosud nalezen fyzický důkaz, jenž by potvrdil naše spojení s ostatními formami života na evolučním stromě, což naznačuje, že jsme samostatný druh bez evoluční historie.

2. Jsme produktem inteligentní formy života

• Načasování, přesnost a správnost našich genetických mutací a metoda potřebná k realizaci těchto mutací naznačují promyšlený záměr vyspělé inteligence.
• Inteligence, která provedla genetické úpravy, jež nám dávají lidskost, měla potřebnou pokročilou technologii již před 200 000 lety, zatímco my ji teprve objevujeme (například slučování DNA a splétání genů).

Přijetí těchto možností nás vede k zásadní změně způsobu, jak vnímáme sami sebe a své místo ve vesmíru. Osvobodíme se od představy osamocené bezvýznamnosti a pochopíme, jaké máme vzácné dědictví, jež právě začínáme objevovat. A právě tím začíná tato kniha. Jsme tady a máme svá těla i nervový systém, který nám poskytuje schopnosti jako soucit, empatii, intuici, samoléčení a mnohem víc. Jestliže tyto schopnosti máme, měli bychom je také používat a ovládat.

Nový příběh lidstva začíná u našeho počátku. Začíná skutečností, že od doby svého vzniku jsme vybaveni mimořádnými schopnostmi. A tato naše koncepce nám umožňuje mimořádný způsob života.

Vezmeme-li v úvahu, že již od svého vzniku máme vyspělé schopnosti, musí nás také napadnout otázka: jak opět tyto schopnosti probudíme? V následujících kapitolách vám nabízím, abychom se společně vydali na výzkumnou cestu, kde se budeme společně snažit najít odpověď na tuto otázku a zjistit, co to znamená být člověkem podle plánu.

MOZEK V SRDCI – Srdeční buňky, které myslí, cítí a pamatují si

„Jestliže 20. století bylo století mozku, pak 21. století by mělo být stoletím srdce.“

První archeologický nález anatomicky moderního člověka byl objeven pod skalní římsou na jihozápadě Francie v roce 1868. Místo nálezu se jmenuje Abri de Cro-Magnon (v místním dialektu úkryt jeskynní rodiny Magnon), což bylo později zkráceno na Cro-Magnon. Podle místa byl pak pojmenován člověk kromaňonský, nyní známý jako anatomicky moderní člověk. Bez ohledu na jméno, jež používáme k popisu raných lidí, kteří žili v této části Francie, se tito pravěcí lidé lišili od všech ostatních forem života, jež do té doby (či v té době) existovaly.

Díky forenzní vědě jsme dnes schopni pomocí počítače na kosterních pozůstatcích rekonstruovat svaly, měkké tkáně i rysy obličeje. Srovnáme-li pak rekonstruované rysy anatomicky moderních lidí s rysy současných lidí, zjistíme, že jsou naprosto stejné. Oni jsou jako my. Archeologické důkazy a DNA potvrzují, že jsme se během 200 000 let nezměnili. Anatomicky moderní lidé měli vlastnosti, které je odlišovaly od ostatních pravěkých bytostí, například neandrtálců, s nimiž žili ve stejnou dobu. Muži rodu anatomicky moderního člověka měřili v průměru 175 cm a byli o něco vyšší než neandrtálští muži, kteří měřili 160–165 cm. Struktura kostí anatomicky moderního člověka byla všeobecně tenčí a jemnější, lebka vzadu kulatější a obličej byl menší s výraznější bradou.

Kromě těchto viditelných odlišností měl anatomicky moderní člověk vyspělejší biologické procesy – odlišnosti, které nelze vidět pouhým okem, avšak jež znamenaly výhodu oproti všem dalším formám života na Zemi. Mnoho vědců přičítá jeho schopnost přežít poslední dobu ledovou až do současnosti právě těmto rozvinutým vlastnostem, mezi něž patří mozek o polovinu větší než mozek našeho nejbližšího příbuzného hominida, složitý jazyk, stavba těla umožňující stát, chodit a vzpřímeně běhat a protistojné palce i ostatní prsty.

Chci znovu zdůraznit, že již před 200 000 lety bylo rozhodnuto, že vzhled anatomicky moderního člověka bude v podstatě stejný jako u dnešních lidí, a to geneticky i fyziologicky. Existuje domněnka, že vyspělé vlastnosti, jež máme dnes, měl už náš lidský předek. Fyzickým základem těchto schopností je například nervová síť spojující životně důležité orgány a žlázy v celém těle, abychom mohli aktivovat své mimořádné schopnosti vědomým způsobem a využili svých výhod, jako je hluboká intuice a samoléčení.

Zdůrazňuji přítomnost této sítě u anatomicky moderního člověka oproti jiným formám života, jež mají také neuronovou síť, ale jsou méně vyvinuté a musejí spoléhat na něco ve svém okolí, co spustí jejich biologické procesy. Malé rybičky druhu Rario, běžně používané pro laboratorní experimenty, jsou dokonalým příkladem. Pokud rybku stimuluje něco zvenčí, například vizuální značení, kvůli němuž si ryba myslí, že se točí v proudu dozadu, v jejím mozku se aktivuje 80 procent neuronů současně. Pro tělo rybky to znamená signál: „Všechny systémy, do chodu!“ Teprve potom je ryba schopna aktivovat kombinovanou nervovou sílu, aby plavala rychle a správným směrem.

Pravěcí lidé byli schopni dostat se ke své nervové síle i bez nutnosti aktivace vnějším signálem. Mohli spustit svoji síť specializovaných buněk a orgánů, kdykoli chtěli. A my tuto schopnost stále máme. Právě zde se nový příběh lidstva odchyluje od Darwinových původních názorů na evoluci. Možnost vědomého přístupu k naší vyspělé nervové síti nám dává božskou sílu intuice, samoléčení, supervědomí a mnoho dalšího. Tyto výhody byly využívány jogíny a šamany po celé věky a byly popsány v jejich posvátných textech. Možná nikoho nepřekvapí, že klíčem k přístupu k takovýmto vyspělým vlastnostem je ovládnutí jediného orgánu, který byl po tisíciletí středem zájmu učení našich předků: lidské srdce.

Nedávný objev o srdci otřásá základy všeho, čemu jsme o srdci a jeho roli v našem těle dosud věřili. Pokaždé, když nějaký nový objev převrátí tradiční domněnku, který orgán v těle považujeme za nejdůležitější, je to vždy v souladu s učením našich pradávných a uctívaných tradic.

NEPROZKOUMANÉ SRDCE

Pokud se zeptáte lidí, který orgán ovládá klíčové funkce těla, většinou dostanete vždy stejnou odpověď: Mozek. Od doby Leonarda Da Vinciho před 500 lety až do konce 20. století lidé západního světa věřili, že mozek je dirigent, který řídí symfonii tělesných funkcí, jež nás udržují živé a zdravé.

Tomu jsme se učili, tomu jsme měli věřit. To tvrdili učitelé s autoritou. Podle této premisy lékaři a zdravotníci rozhodovali o životě a smrti. A tohle většina lidí řekne, jestliže se jich zeptáte na úlohy nejdůležitějších částí lidského těla. Přesvědčení, že mozek je řídicím orgánem celého těla, bylo přijato a odsouhlaseno mnoha vědci a mysliteli z uznávaných institucí a univerzit moderní doby a v mainstreamovém myšlení přetrvává dodnes.

Úvodní stránka internetové prezentace Mayfieldovy kliniky spolupracující s katedrou neurochirugie na univerzitě v Cincinnati je krásným příkladem tohoto způsobu vnímání mozku. Stojí tu: „Mozek je úžasný orgán o hmotnosti 1,5 kg, jenž řídí všechny funkce v těle, interpretuje informace z okolního světa a ztělesňuje podstatu mysli i duše. Inteligence, kreativita, emoce a paměť jsou jen několik málo z mnoha věcí, jež mozek ovládá.“

Přesvědčení, že mozek je řídicím centrem lidského těla, emocí a paměti, bylo všeobecně přijímáno a považováno za pravdivé velmi dlouhou dobu – až dodnes. Jak ovšem ukážou objevy popsané v následujících kapitolách, tento náhled je pouze malým kouskem mnohem většího příběhu.

Dnes se naše představa o mozku mění. Musí. Objevy popsané v této kapitole a desítky let následných výzkumů nám říkají, že mozek je jenom část příběhu. Jestliže je pravda, že funkce mozku zahrnují vnímání, motoriku, zpracování informací, spouštění chemických procesů při každé potřebě, kterou cítíme, včetně únavy, hladu a sexuální touhy, a také udržování chodu imunitního systému, pak je také pravda, že mozek nemůže všechny tyto činnosti provádět sám. Mozek je jen malá část většího obrazu, jenž se neustále mění a z větší části není vidět. Je to příběh, který začíná v srdci.

Klíč: Srdce jakožto součást vyspělého nervového systému je partnerem mozku a hlavním orgánem, který informuje mozek o tom, co tělo v určitém okamžiku potřebuje.

—

Text je z knihy:

Gregg Braden – Co je člověk

Medzinárodne uznávaný autor, známy ako priekopník prepájania vedy, spirituality a ľudského potenciálu, sa v tomto diele zaoberá otázkou, kto vlastne sme my – ľudia.

Účelom knihy je odhaliť nové objavy o našom pôvode a ukázať, ako tieto objavy aplikovať na svoj každodenný život.

Dôkazy naznačujú, že sme výsledkom zámerného aktu stvorenia, produktom inteligentnej formy života. To vedie k zásadnej zmene spôsobu, ako vnímame sami seba a naše miesto vo vesmíre. Nový príbeh ľudstva sa začína pri našom počiatku. Začína sa skutočnosťou, že od doby nášho vzniku sme vybavení mimoriadnymi schopnosťami. Ako tieto schopnosti prebudíme? Ako sa ich naučíme ovládať a využívať? Gregg Braden vás vezme na výskumnú cestu, kde se budete spoločne snažiť nájsť odpoveď na túto otázku a zistiť, čo to znamená byť človekom podľa plánu.

Táto kniha je súborom výsledkov výskumu a vedeckých dokumentov. Autor ju napísal pútavo, aby podporil pozitívny spôsob, akým my ľudia sami seba vidíme vo svete. Jeho text je príkladom toho, čo môžeme dosiahnuť, ak prekročíme tradičné hranice medzi vedou a spiritualitou. Spojením najmodernejších objavov biológie, genetiky a prírodných vied s prastarou múdrosťou získame pevný rámec pre pochopenie, čo je v našom živote možné. Gregg Braden písal s jediným zámerom: umožniť nám voľbu, ktorá povedie k úspešnému životu v transformovanom svete.

Text priebežne zahŕňa mentálne cvičenia, ktoré pomôžu upevniť význam tu uvedených konkrétnych objavov vo vašom vlastnom živote.