Když lidé odcházejí, mají dvojí pocit: buď že velmi dlouho žili na jednom místě a jejich aura jakoby přirostla k předmětům; nebo cítí, jak všechno kolem nich končí a jejich aura směřuje jinam. Je velmi důležité, abychom tyto dva druhy lidí rozlišovali, k tomu nám nejlépe pomohou jejich vnější znaky.

Kdo jsou vlastně Moji lidé? Jsou to ti, kteří se nepoutají k místu svého pobytu; ti, kteří nehromadí věci; ti, kteří odcházejí do hor; ti, kteří milují zpěv ptáků a svěží ranní vzduch; ti, kteří jsou aktivní a nelitují času. Důležitost přemísťování po Zemi spočívá v tom, že se aura nepoutá k žádnému místu a že vědomí díky tomu neustrne.

Jestliže člověk zůstane dlouho na jednom místě a ve stejných podmínkách, začnou z něho vycházet neviditelné nitky, které ho poutají ke každému předmětu a svazují ho s ním. Pomyslně je neustále obklopen obvyklými stěnami a zařízením, které se krystalizuje do mentálních obrazů. Vzniká tak psychické vězení, v němž je vědomí člověka sevřeno, aniž by si to neuvědomoval. To znamená, že nevnímá a necítí uvržení do psychického vězení, které je mnohem horší v případě, jestliže člověk považuje toto vězení a všechno v něm za své nedílné vlastnictví.

Poutníci mají ve srovnání s obyčejnými lidmi tu výhodu, že jejich vědomí ani aura se nepoutají k jednomu místu. Neustálá změna dojmů a místa nechává jejich mysl svobodnou a nepoutá ji k zažitým podmínkám. Proto se se Zemí loučí mnohem lehčeji a v jemnohmotném světě si snadněji uchovávají svobodu a schopnost se přemísťovat. Jakmile se lidé připoutají k jednomu místu nadlouho, ztrácejí pohyblivost.

Každý člověk si může představit, že jeho aura je připoutána k domovu nebo místu, kde prožil celý svůj život. Výměna těla a nové ztělesnění je dáváno lidem i proto, aby se příliš nepoutali k tomu, co je obklopuje. Cestování je velmi užitečné, protože čím více změn v každém svém životě člověk prožije, tím více domovů a příbytků vymění, a tím více pomůže svému duchu, aby poznal pomíjivost pozemských obydlí. Bez ohledu na tyto zkušenosti však aura k místu bydliště člověka přirůstá. Tehdy by měl člověku napovědět sám život, že je potřeba změnit vnější podmínky. V každém svém životě se člověk učí odpoutávat se od všeho, aby odchod ze Země byl při přechodu velké hranice snadnější. Poutníci nemají co ztratit, nemají čeho litovat a jejich aura se nemá k čemu připoutat, protože jsou v neustálém pohybu. Lidé, kteří žijí v domech a bytech, zvláště pak ve svých vlastních nebo v těch, které považují za vlastní, se od nich velmi těžko odpoutávají. Člověk je spojen s každou místností, obyčejnou věcí či předmětem, který vlastní, neviditelnými nitkami, z nichž se ve vědomí postupně vytváří celý svazek. Tisíce neviditelných nitek spoutávají vědomí se všemi věcmi, které člověk považuje za své, s každou stěnou domu a se vším, co se nachází v něm i kolem něho, a s místy, kde člověk žije. Lidé, kteří se nevysvobodili z pout vlastnictví, odcházejí do jemnohmotného světa, ale celým svým tělem jsou k tomuto  vlastnictví neustále připoutáni.

Zamyslete se nad tím, co je lepší: nic nemít, nic nepovažovat za své, být v duchu svobodný a nepřipoutaný k místu, nebo něco vlastnit a s tímto nákladem se vléci do jemnohmotného světa?

Pro člověka je pozitivní skutečností, jestliže necítí připoutanost k okolním podmínkám a jestliže se aura ještě nepřipoutala ani k věcem, ani k místu bydliště. Je to svoboda ducha a člověk nemusí litovat ničeho, co opouští. Odejít do nadpozemského světa je těžké, pokud člověka se Zemí spojují stovky nitek. Proto asi snadněji pochopíte život poutníků, kteří se chtějí vysvobodit z pozemských pout. Při pohybu po Zemi se jejich aura odpoutává od obydleného místa. Když člověk opouští své bydliště, zažívá pocit lehkosti, svobody a odpoutání.

Změna místa je potřebná a nevyhnutelná proto, aby aura člověka nezůstala na jednom místě. Auru přirostlou k určitému místu není tak snadné odtrhnout, jak by se mohlo zdát. Taková aura je s místem spojena organicky a její odtržení je velmi obtížné. Stejně jako člověk může vlastnit věci i bez pocitu vlastnictví, tak je možné žít na jednom místě a nepřipoutat se k němu. Je však důležité hodně cestovat, třeba jen v myšlenkách, a snažit se procestovat celý svět. Kde jsme my, tam je i náš domov. Kde je myšlenka, tam je i duch, který ji zrodil.

Svoboda není ovlivňována účinem zabydleného místa, ale silou myšlenky. Jogín může tělesně přebývat stále v jedné jeskyni, ale v duchu může létat nad Zemí a být tam, kde zrovna potřebuje. Bydliště je velmi relativní pojem. Jestliže vám okolnosti neumožňují úplně odejít z domova, v němž žijete, opouštějte jej častěji alespoň v myšlenkách. Pohyb ducha je důležitější než pohyb těla. Myšlenka má vždy náskok. I když se v těle žádný pohyb neuskutečnil, pohyb v mysli proběhl. Toto je velmi důležitá příprava na svět, kde se pohyb realizuje jen myšlenkami. Nepohyblivá mysl, která se připoutala ke stálému příbytku, bude v otroctví i tam, kde člověk není připoután k pozemskému domovu. Každý člověk by se měl zamyslet nad tím, proč je cestování důležité, a nemůže-li je uskutečnit obvyklým způsobem, v duchu a myšlenkách může cestovat vždy. Pohyb v myšlenkách je reálný a stává se skutečností, jestliže je možné uskutečnit přesuny v jemnohmotném těle. Užitečné je také cestování do budoucnosti. Snažte se proto vysvobodit své myšlenky!

Text je z knihy:

Jak nás ovlivňuje energie míst

Autor: Helena Rerichová

Pôvodná cena:6.20 EUR
Naša cena:5.58 EUR
Zľava:10.00 %

Táto kniha sa zaoberá miestami na dvoch úrovniach: jednak fyzické miesta na Zemi, jednak špeciálne miesta v duchovnom svete, tzv. ašrámy. Autorka – slávna ezoterická učiteľka – odpovedá na otázky: aký vzťah má naša karma s naším bydliskom, ako sa zabývať na novom mieste, kde by sa mali ľudia usadiť, prečo na niektorých miestach ľudia ochorejú zvláštnymi a nebezpečnými chorobami, prečo je užitočné cestovanie.

Úryvok: Člověk, který má velmi citlivý organizmus, může hluboce vnímat atmosféru starobylých chrámů, zámků a ostatních míst, kde se po celá staletí ukládaly vrstvy různé energie. Vstoupí-li člověk do cizího domu a na okamžik se od sebe odpoutá, pocítí jeho atmosféru. Člověk, aniž by měl nějaké poznatky o jemnohmotném světě, si často říká, že mu na určitém místě bylo dobře. Je to způsobeno tím, že podvědomě cítí auru místa a tento pocit určuje jeho náladu. Auru mají dokonce i kameny a voda. Neviditelným vyzařováním je nasyceno každé místo na planetě Zemi.

Vyzařování energie z lesní paseky, kam nevkročila lidská noha, se odlišuje od energie vycházející z nějaké herny. Vnímavý člověk, který dokáže rozpoznat charakter vibrací různých míst, je schopný i se zavřenýma očima říci, zda se nachází v chrámu nebo v zábavním podniku.

Jestliže člověk vstoupí do cizího domu, může se vlivu jeho atmosféry podřídit, nebo naopak tuto atmosféru překonat. Stejný proces probíhá i při kontaktu s aurami lidí. Úkolem žáka je, aby se nepodřizoval vedlejším jevům, ale aby vnímal jejich podstatu.

Knihu kúpite za najlepšiu cenu TU






foto: https://pixabay.com






(Prečítané 561 krát, 1 dnes)

Pridaj komentár