Abychom mohli být totálně svobodní, musíme být totálně vědomí, poněvadž základem našeho otroctví je naše nevědomí. Nesvoboda nepochází zvnějšku.
Neexistuje nikdo, kdo by z vás mohl udělat nesvobodného člověka. Můžete být zničeni, ale svobodu vám nemůže nikdo vzít, pokud se jí sami nevzdáte. Jestliže podrobně prozkoumáte, co vás činí nesvobodnými, zjistíte, že je to vaše touha po nesvobodě. Nesvobodnými vás činí touha po závislosti, toužíte se zbavit zodpovědnosti být sami sebou. Jakmile přijmete zodpovědnost sami za sebe…
A zapamatujte si, že to není jen procházka růžovou zahradou, má to i své stinné stránky; není to nektar, který chutná jen sladce – často je pěkně hořký. Hořkost vždy vyvažuje sladkost, vždy je jich stejné množství. Růže vyvažují trny, dny noci, léto zimu. Život udržuje opačné póly v rovnováze. Svobodný tedy může být člověk, jenž je ochoten přijmout zodpovědnost za to, aby byl sám sebou s veškerou krásou, hořkostí, radostmi i agonií, které tuto zodpovědnost doprovázejí. Jedině takový člověk může být svobodný…
Prožívejte to s veškerou agonií i extází – náleží vám obojí. Nikdy nezapomeňte, že není možné prožívat extázi bez agonie. Život nemůže existovat bez smrti a radost nemůže existovat bez smutku. Takto se věci prostě mají – nedá se s tím nic dělat. Je to sama přirozenost, samo tao všeho, co existuje. Přijměte zodpovědnost za to, abyste byli takoví, jací jste, se vším dobrým i zlým, se vším nádherným i ohavným, co se s tím pojí. Díky tomuto přijetí dojde k transcedenci a stanete se svobodnými.
Společnost a svoboda jednotlivce
Otázka: Zdá se, že společenská pravidla patří mezi základní lidské potřeby. Přesto žádná společnost doposud člověku nepomohla, aby plně rozvinul svůj potenciál. Mohl byste prosím vysvětlit, jaký je vztah mezi jednotlivci a společností a jak si mohou navzájem pomoci ve svém vývoji?
To je velmi složitá otázka, ale velmi důležitá. Člověk jako jediný v
rámci celé existence potřebuje pravidla. Žádné jiné zvíře pravidla
nepotřebuje. Nejprve je nutné pochopit, že na pravidlech je něco
umělého. Důvod, proč je člověk potřebuje, tkví v tom, že přestal
být zvířetem, ale nestal se ještě člověkem – nachází se v
přechodové fázi. Proto potřebuje pravidla. Kdyby byl zvířetem, žádná
pravidla by nepotřeboval. Zvířata nemají pravidla, ústavy, zákoníky ani
soudy, a přesto se jim daří výborně. Jestliže se člověk doopravdy stane
člověkem – nejenom podle jména, ale ve skutečnosti – nebude potřebovat žádná pravidla.
K tomuto uvědomění však zatím dospělo jen velmi málo lidí. Lidé jako například Sokrates, Zarathuštra či Bóddhidharma nepotřebují žádná pravidla. Jsou dostatečně vědomí na to, aby nikomu neubližovali. Zákonů ani ústav není zapotřebí. Pokud se celá společnost stane skutečně lidskou, bude existovat láska, ale ne zákony.
Problém spočívá v tom, že člověk potřebuje pravidla, zákony, vlády, soudy, armády a policii, poněvadž ztratil přirozené chování zvířete a nedosáhl doposud nového přirozeného postavení. Nachází se v přechodové fázi. Nepatří ani na jednu stranu, je zmatený. A abychom tento zmatek mohli kontrolovat, potřebujeme všechny tyto věci.
Celý tento problém se však ještě zkomplikoval, neboť síly, jež vznikly za účelem ovládání člověka – náboženství, státy, soudy – získaly příliš velkou moc. Museli jsme jim dát moc; jak by jinak mohly ovládat lid? Sami jsme ze sebe učinili otroky. Nyní se tyto instituce staly mocnými a nechtějí se vzdát investic. Nechtějí, aby se člověk vyvíjel.
Ptáte se, jak se člověk a společnost, jednotlivec a společnost, může vyvíjet. Vůbec nechápete, v čem je potíž. Jestliže se vyvíjí jednotlivec, společnost se rozpadá. Společnost existuje jen proto, že jednotlivci nemají dovoleno vyvíjet se. Tyto mocnosti po celá staletí ovládaly člověka a těšily se své moci a slávě. Nejsou ochotny člověku umožnit, aby se vyvíjel, aby dorostl do bodu, v němž je a jejich instituce přestane potřebovat. Existuje mnoho situací, jež vám pomůžou, abyste tomu porozuměli.
Následující příběh se stal v Číně před dvěma a půl tisíci lety:
Lao-c’ dosáhl veliké slávy a moudrosti. Byl
bezpochyby jedním z nejmoudřejších lidí, jací kdy žili. Čínský císař ho
velmi pokorně požádal, aby se stal předsedou nejvyššího soudu, protože
nikdo by nedokázal řídit zemi lépe než on. Lao-c’ se ho snažil
přesvědčit, že není tím pravým člověkem, ale císař trval na svém. Lao-c’
pravil: „Jestliže mě neposlechneš…stačí jediný den u soudu a
poznáš, že nejsem tím pravým člověkem, poněvadž systém je špatný. Ze
skromnosti jsem ti neříkal pravdu. Buď mohu existovat já, nebo tvůj
zákon, řád a společnost. Zkusme to tedy.“
První den k soudu přivedli zloděje, který ukradl téměř polovinu majetku
nejbohatšímu muži v hlavním městě. Lao-c’ si celý případ vyposlechl a
prohlásil, že jak zloděj, tak boháč mají jít na půl roku do vězení.
Boháč pravil: „Co to povídáš? Okraden a oloupen jsem byl já – co je
to za spravedlnost, poslat mě do vězení na stejnou dobu jako toho
zloděje?“
Lao-c’ odvětil: „K tomu zloději jsem zcela jistě nespravedlivý. Ty
bys měl jít sedět na delší dobu, neboť sis pro sebe nahrabal obrovské
bohatství a mnoho lidí jsi připravil o peníze… tisíce lidí jsou
utlačovány a ty jen hromadíš a hromadíš peníze. K čemu ti jsou? Tvoje
chamtivost vede ke zrodu těchto zlodějů. Zodpovědnost za to leží na
tvých bedrech. Ty jsi spáchal zločin jako první.“
Logika Mistra Lao-c’ je naprosto jasná. Jestliže bude existovat veliké množství chudých lidí a jen několik bohatých, není možné, abyste zloděje zastavili, abyste jim zabránili krást. Jediným východiskem je společnost, v níž budou všichni vlastnit dostatek k tomu, aby uspokojili své potřeby, a v níž nikdo nebude hromadit jen z ryzí chamtivosti.
Boháč řekl: „Než mě pošleš do vězení, chci si promluvit s
císařem, jelikož takovýto rozsudek není v souladu s ústavou ani se
zákony naší země.“
Lao-c’ odpověděl: „Za to já nemůžu. Je to chyba ústavy a zákonů. Běž a promluv si s císařem.“
Boháč pravil císaři: „Poslouchej, tento muž by měl být okamžitě
zbaven své funkce. Je nebezpečný. Dnes jdu do vězení já, zítra tam
půjdeš ty. Pokud se chceš zachránit, tento muž musí být odvolán. Je
nesmírně nebezpečný a velmi racionální. To, co říká, je pravda, chápu
jeho argumenty. To však nemění nic na tom, že se stane naší zkázou!“
Císař tomu porozuměl naprosto dokonale. „Je-li tento boháč zločinec, pak já jsem největší zločinec v zemi. Lao-c’ se nebude rozpakovat a nechá mě zavřít.“
Poté, co byl Lao-c’ uvolněn ze své funkce, prohlásil: „Snažil jsem
se ti to říct již předtím, zbytečně plýtváš mým časem. Přesvědčoval jsem
tě, že nejsem tím pravým člověkem. Je prostě fakt, že tvoje společnost,
zákony ani ústava nejsou správné. Na to, abys mohl řídit tento špatný
systém, potřebuješ špatné lidi.“
Potíž je v tom, že síly, jež jsme vytvořili, aby člověk nepropadl chaosu, jsou nyní tak mocné, že vám zakazují, abyste se vyvíjeli. Budete-li totiž moci růst, jestliže se budete moci stát pozornými, bdělými a vědomými jednotlivci, nebudete lidi s touto silou potřebovat. Přijdou o své zaměstnání a se svým zaměstnáním ztratí i svou slávu, moc, vůdcovství, post kněze či papeže – přijdou o všechno. Z lidí, již byli na počátku potřeba kvůli ochraně, se tedy stali nepřátelé lidstva.
Jestliže bude existovat veliké množství chudých lidí a jen několik bohatých, není možné, abyste zloděje zastavili, abyste jim zabránili krást. Jediným východiskem je společnost, v níž budou všichni vlastnit dostatek k tomu, aby uspokojili své potřeby, a v níž nikdo nebude hromadit jen z ryzí chamtivosti.
Já s těmito lidmi nechci bojovat, poněvadž jsou mocní, mají armády a peníze, mají všechno. Nemůžete s nimi bojovat, nebo vás zničí. Jedinou cestou z této bryndy je začít potichu rozvíjet své vědomí, čemuž nemůžou zabránit žádnou silou. Nemohou ani tušit, co se ve vašem nitru děje. Nabízím vám alchymii vnitřní transformace. Změňte své vnitřní bytí. A jakmile se změníte, jakmile projdete totální transformací, zjistíte, že již nejste uvězněni, že jste přestali být otroky. Vaše otroctví pramenilo z vašeho chaosu.
Během ruské revoluce se přihodilo toto:
Jakmile byla revoluce úspěšně završena, jistá moskevská žena začala chodit uprostřed silnice. Policista, který ji uviděl, pravil: „To je špatně. Uprostřed silnice nemůžete chodit.“
Žena odpověděla: „Nyní jsme svobodní.“
Změňte své vnitřní bytí. A jakmile se změníte, jakmile projdete totální transformací, zjistíte, že již nejste uvězněni, že jste přestali být otroky. Vaše otroctví pramenilo z vašeho chaosu. Dopravními předpisy se budete muset řídit, i když budete svobodní, poněvadž jinak by nemohl fungovat dopravní systém. Pokud si auta budou jezdit a lidé běhat tam, kam se jim zachce, zatáčet, kde se jim zlíbí, a ignorovat semafory, mnoho osob se stane účastníky dopravních nehod a zemře. To zapříčiní, že přijede armáda a bude vymáhat dodržovaní předpisu o chůzi po vozovce – ať už to bude napravo nebo nalevo, podle toho, jak si to daná země zvolila. Nikdo však nesmí chodit uprostřed. Namířená hlaveň vás donutí, abyste se předpisy řídili. Pokaždé si na tuto ženu vzpomenu, má velmi
symbolický význam.
Svoboda neznamená chaos. Svoboda znamená větší zodpovědnost – tak velikou zodpovědnost, že vám nikdo nemusí zasahovat do života – že vás všichni mohou nechat na pokoji, že se o vás nemusí starat vláda, že se vám do života nemusí plést policie ani zákon. Nacházíte se prostě mimo jejich svět.
—
Text je z knihy:
Osho rozpráva o tom, čo je to skutočná sloboda. Hovorí o troch rozmeroch slobody: fyzickom, psychologickom a duchovnom. Varuje před zotročovaním, ktoré na ľuďoch páchajú štát, politické systémy a náš bežný spôsob vzdelávania. Tvrdí, že slobodný nie je ani ten, kdo sa cíti byť príslušný k nejakému náboženstvu. Sloboda je okrem iného možnosť rozmýšľať vlastným spôsobom a sám hľadať odpovede na rôzne otázky. Vrcholom slobody je podľa Osha uvedomenie, že nie sme ani telom, ani mysľou – uvedomenie, ktoré prichádza ako výsledok meditácie. Takéto čisté vedomie, spojené s tvorivosťou a inteligenciou, je jediným stavom hodným skutočného, prebudeného človeka.
Úryvok:
Svoboda znamená schopnost říci ano, když je zapotřebí souhlasit, ne, když je třeba nesouhlasit, a být zticha, není-li někdy nutné dělat nic – být tichý, mlčet. Pokud jsou vám vlastní všechny tyto rozměry, jste svobodní. Osvobodit se od něčeho je obyčejné, všední. Lidé se vždy snažili osvobodit od nejrůznějších věcí. To není tvořivé. Představuje to negativní stránku svobody. Tvořivost je osvobodit se k něčemu. Máte určitou vizi, již byste rádi uskutečnili, a chcete k tomu mít volnost.
Osvobození se od něčeho je vždy osvobozením se od minulosti, osvobození se k něčemu je vždy osvobozením se k budoucnosti.
Knihu kúpite za najlepšiu cenu TU
Photo: https://pxhere.com/
