Každý předmět hmotného světa má svoji duši – města, vesnice, domy a různé jiné stavby (obzvláště starobylé), země, kontinenty, moře, řeky a tak dále. Svoji duši mají i věci, které člověk vytvořil, jako například oblečení, knihy a také prakticky všechno, co se nachází v hmotném světě, nemluvě již o planetách a hvězdách.

Pro dokreslení vezměme v úvahu například řeku Volhu. Duše této řeky sestává z jejích dějin od chvíle jejího vzniku a soustřeďuje v sobě všechno, co se jí někdy nějakým způsobem dotýkalo; všechny historické události, neustále se měnící vnější tvar, bohatství vody, ryb a všeho, co žilo či žije v ní, na ní a kolem ní, a to včetně zvířat, ptáků, veškerého rostlinstva i říše hmyzu. Vše, co se tak či onak týkalo a týká této veliké řeky, včetně všech magnetických proudů, větrů a bouří či vlivu paprsků nebeských těles, se nedá přesně a v plném výčtu vyjmenovat. Kolik jen po této řece proplulo lodí! Kolik lidských tragédií či šťastných chvil se na ní odehrálo!

Volha viděla čluny Stěpana Razina a byla i svědkem zničení kazaňského carství. O lecčem by mohla vyprávět konkrétní historická místa a další mnohá svědectví jsou uložena v duších starožitných předmětů. Ve všem bychom mohli objevit téměř bezednou hlubinu neviditelných jevů, které jsou dnes obyčejnému pohledu skryté.

Přesto ale věřme, že existují, a věřme, že jednou přijde čas, kdy k nim získáme přístup. Toto téma nelze obsáhnout v jednom nebo několika popisech, ale díky nim lze o tomto tématu získat alespoň nějakou představu.

Nejenže se v přírodě nic neztrácí, ale naopak, duše objektů se neustále obohacuje. Kámen na říčním břehu byl svědkem určité události, kámen na mořském pobřeží zase svědkem události jiné, kámen v okolí starodávného hradu ještě jiné a úplně odlišnou věc zaznamenal kámen ležící na křižovatce, na níž se střetávaly cesty celých národů. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna.

Věci mají opravdu svoji duši neboli auru, která je obklopuje. Auru vyzařují zejména věci a předměty, které se nacházely v blízkosti člověka. Obecně lze říci, že všechno, co na světě existuje, má svoji auru, i když aura rostlin a zvířat má zcela odlišný charakter. Auru vyzařují také kameny a voda. Na každém místě na planetě Zemi působí neviditelné paprsky. Jasnovidec dokáže spatřit duši věcí, a proto mu tyto věci odhalují svá tajemství podobně jako otevřená kniha. Všechno je naplněno neviditelným, leč skutečným obsahem.

Věda dosud neuznává skryté vlastnosti předmětů a jiných objektů. Nevidí tedy rozdíl mezi provazem, na kterém se oběsil člověk, a šňůrou, na níž se věší prádlo. Tyto předměty se však od sebe liší mírou vyzařování své aury; skeptikům by neškodilo položit si pod polštář provaz, který přerval lidský život, a tak jim umožnit sledovat své následující pocity.

Přijde čas, kdy nám nejcitlivější přístroje dovolí zachytit nejen auru lidí, zvířat a rostlin, ale i auru předmětů. Potom budeme konečně moci učinit skryté vlastnosti věcí předmětem výzkumu. Žijeme ve světě naplněném jevy, jež jsou skryty našim smyslům (zraku, sluchu, čichu, hmatu i chuti), ale které skutečně existují a aktivně či pasivně na nás působí. Citlivé povahy tyto neviditelné a neslyšné doteky věcí cítí. Jen naše srdce může neomylně rozpoznat, která z věcí je nám příjemná a která nás odpuzuje. K takovéto senzitivitě je ovšem potřeba podnítit zájem svého srdce.

Senzitivita se bude rozvíjet tehdy, budeme-li vnímavě pozorovat, jaký vliv na naše vědomí má aura předmětu, s nímž se dostáváme do kontaktu. Některé věci, domy, místa jsou velmi příjemné a někteří lidé jsou velmi sympatičtí. Příčinou je působení jejich aury. S jinými věcmi je to ovšem obráceně. Senzitivita k nám vysílá svůj signál, my však naše srdce v této oblasti zanedbáváme a nevšímáme si jeho signálů, nebo je naše srdce zaneprázdněno jinými věcmi. Senzitivita je přitom velmi potřebnou a cennou vlastností, která otevírá přístup do neviditelného světa. Tuto vlastnost je potřeba vědomě rozvíjet a věnovat jí dostatek času.

Podstatu věcí nechápeme obvyklým vnímáním – i když se například nevědomky velmi dobře orientujeme v atmosféře domů, starých zámků i měst. Dokážeme pouze vycítit, že se nám něco líbí a něco nelíbí. Takovémuto vnímání je potřeba věnovat zvláštní pozornost, abychom si uvědomili a pochopili, proč vnímání zaujímá důležité místo v našem vědomí.

Všechny neživé předměty mají svoji duši. Podle charakteru nasycení energiemi se předměty rozdělují na dobré a zlé. Toto rozdělení si však vytvořili lidé sami. Člověk žije v obou světech: z jedné strany je obklopen předměty hmotného světa, z druhé  emnohmotnými výtvory myšlenkových forem. Přijetí faktu existence těchto dvou světů je nejaktuálnějším úkolem evoluce. Kdo jej naplňuje, plní tím pokyn Učitelův. Jemnohmotný svět je kolem nás, v nás, nad námi i pod námi. Proniká vším a určitým způsobem tvoří duši věcí a předmětů, rostlin, zvířat i lidí. V tomto smyslu mají i starodávné předměty svou duši. Každá z nich je vystavěna podle toho, čím předmět nasytil jeho vlastník. I růže má duši, jež se projevuje v její vůni. Zápach nebo vůně jsou podmiňovány vnitřní povahou předmětů, věcí a jevů. To všechno už jsou projevy jemnohmotného řádu. Jemnohmotný svět je všude kolem nás. Je více než nutné jej spatřit, proto je třeba soustředit své vědomí a projevit přání jej uvidět. Každému z nás je dostupný.

Musíme si uvědomit a pochopit, že jemnohmotný svět je viditelný, můžeme jej cítit a můžeme se jej dotknout; musíme vědět, že tento svět reálně existuje, že je materiální, ačkoliv se tato materiálnost liší od materiálnosti hmotného světa. S projevy jemnohmotného světa se můžeme setkat na každém kroku, jen je zatím neumíme vnímat, a proto kolem nás procházejí bez povšimnutí. Všímejme si všeho, nejvíce však pocitů srdce. Srdce mnohé cítí a ví, je však potlačeno rozumem a nemůže promluvit nahlas. Jasnovidec a obyčejný člověk pozorují nějakou starožitnou věc stejně, ale každý z nich ji vidí úplně jinak. Jeden v ní spatřuje stopy minulosti, její neviditelné okolí a někdy i celé obrazy jejího minulého života, které se vytratily v zapomnění; druhý člověk vnímá jen vnější vzhled této věci. Pro člověka, který vidí a slyší za hranicemi fyzického světa, jsou obyčejní lidé slepí a hluší.

Text je z knihy:

Kniha obsahuje informácie o vplyve aury človeka na veci – oblečenie, talizmany, darčeky a iné – a odpovedá na rôzne otázky: čím sa odlišujú veci, ktoré držal v rukách dobrý a zlý človek, či je dobré a nutné zbaviť sa vlastníctva, čo je to móda a kto ju zaviedol, aké by malo byť oblečenie človeka a ďalšie.

Knihu kúpite za najlepšiu cenu TU





foto: https://pixabay.com/sk/





(Prečítané 87 krát, 1 dnes)

Pridaj komentár